kapitola 3.

1. září 2008 v 20:28 | katalyn |  Bezejmenní
Z pekla se neodchází. Byl jeden z několika, kterým se to podařilo. Šel ztěžka, váhavě, jakoby se bál opustit pekelnou vládkyni Cherub, její temné podzemí- místo výkřiků a bolesti. Jen s námahou zvedal nohy, svá nová křídla vláčel po zemi, upíral oči do dálky- Arcangelo!
Za několik dlouhých dnů se mu podařilo zmátořit se, takže nyní šel daleko svižněji, křídla měl vzpřímená a věděl přesně, kam jde- Arcangelo!
Procházel pustou krajinou týdny, měsíce až přišel do rovinatého kraje, který křížem krážem protínala nejlínější řeka pod sluncem a za malou vesničkou znovu spatřil dům.
Arcangelo!
Přistoupil k zelené brance a stiskl kliku. Vykročil po pískové cestičce k domu, vdechoval, vdechoval vůni pečených koláčů a zvadlých růží. Smutečních. Proti své vůli se zachvěl, když v oknech spatřil černé fáborky. Srdce se mu sevřelo ve zlé předtuše. >Vždyť je to lidskou přirozeností čekat vždy to zlé a obávat se o své nejbližší.< Ledoví motýli strachu mu poletovali v útrobách a tencí hádci beznaděje mu našeptávali jediné- Arcangela! Rozechvěle přistoupil ke dveřím a jako ve snách zaklepal.
Otevřít přišla drobná, štíhlá paní celá v černé. Pátravě se na něj zadívala a pak tiše zasyčela: "zmiz mi z očí , ty vrahu!"
Muž s křídly se zapotácel, ale bojoval, nechtěl si připustit to smutné a bolavé. "Kde je Arcangelu? Musím s ní mluvit!"
"Jako bys to dobře nevěděl! Zamotals jí hlavu, připravils ji to nejvzácnější, co měla a pak jsi odešel. A ponechal jsi jí jen své dítě pod srdcem a…" Zalykala se zlobou a svým neštěstím: "a bolavé vzpomínky, stesk a plané naděje!" Dokončila paní nešťastně.
Křídlatec pronesl do vlhkého, nešťastného ticha: "ale já ji miluji."
"Ó ano, ty ji miluješ, jenže ona je mrtvá, rozumíš? Mrtvá, už se neusměje, nepohladí ty ubožáky dole ve vsi, mezi kterými žila, kterým pomáhala. Už nikdy ji neuvidím, mou holčičku s andělským jménem! A zemřela kvůli tobě, milovala tě tak moc, že ji ta láska zabila! Zemřela steskem, zničila sama sebe zevnitř, kvůli tobě! A já jí nemohla pomoci!!!"Vyslovila celou pravdu dychtivě, jako by na tuto chvíli čekala celou tu dlouhou, nešťastnou dobu.
Nešťastný Orfel stál v domě své milované, její smrt se jej dotýkala, prostupovala ho a on se jí poddával, toužil se znovu setkat s ní, s jedinou bytostí, která jej měla ráda. A pak, jako blesk z čistého nebe jej zasáhla další rána- jeho dítě. Opatrně, bázlivě se odvážil vyslovit to nahlas: "já mám dítě? Arcangela tu zanechala dítě? Mé dítě?"
Matka se naježila: "ale jistě, porodila takovou zrůdičku s křídly a rudýma očima! Nechce jíst nic než syrové maso! Řekni mi, co jste to zplodili?!" Ptala se zoufale, neboť děvčátko s křidélky bylo skutečně jako z jiného světa.
"Splyne-li anděl s pozemšťanem, zrodí se-.."
"Mlč, radši to nechci vědět!" Zaječela paní zoufale. "Vezmi si dítě a těch pár řádek, které napsala, než zemřela a vypadni! Už nikdy se tu neukazuj, protože nosíš jen smůlu, podivný anděli! Táhni, ty vyděděnče, posle smutku. Vrať se odkuds přišel!" Uzavřela Arcangelina matka. Potom odběhla a vrátila se s balíkem přikrývek v náručí a v štíhlých prstech tak tak držela jakýsi sežmoulaný list papíru.
Beze slova od ní oboje přijal a nakoukl do přikrývek. Tlumené sluneční světlo dopadlo na spící děvčátko- nebo na to, co se děvčátku velmi podobalo. Bezmyšlenkovitě se zachvěl a potlačil nutkání tu bytost od sebe odhodit co nejdál. Pak znovu přetáhl přikrývku přes tvorečkův obličej a pokusil se alespoň trochu urovnat cár papíru, dopis od Arcangely. Na papíře byla napsána jediná věta:
Jsi můj vrah a tvou zbraní je má láska.
Muži s křídly se bezděky vedraly slzy do očí. Čím se tak provinil, že jej osud tak trestal, pořád dokola, znovu a znovu, pokaždé si najde horší a tvrdší úder. Copak to nikdy neskončí? Opravdu bude do skonání věků bloudit po zemi sám, bez přátel a lásky? Vždyť jediná špatná věc v jeho životě byla právě láska k Arcangele, anděli v lidské podobě, k ní pocítil to, co jiní andělé nepotřebovali a on se tak nevědomky stal člověkem. A teď bude po zbytek svého bytí snášet všechny rozmary osudu. Sám. Nemůže být dobrým otcem stvoření, které nezná a ke kterému nic necítí. A ani nebude. Musí najít vhodné místo, pro své dítě, malou chráněnku. Timea. To jméno mu blesklo hlavou- snad je někde zaslechl,možná je právě objevil ve své mysli. Timea, - rychle tu myšlenku zaplašil, a vzpomněl si, že v jednom blízkém, velkém městě je rozlehlá chudinská čtvrť- tam jistě někoho najde. Ale teď musí jít.
Mezitím, co takhle přemítal jej paní pozorovala a po chvíli odběhla. Vrátila se s pláštěm tak starým, že se téměř rozpadal, nezdálo se však, že by ji to znepokojilo. Mlčky mu přehodila chatrnou látku přes křídla a kapuci mu stáhla do čela.
"A už jdi, nešťastníku. Kéž by jednou na tvůj osud zasvitlo slunce." Popřála mu šeptem matka Arcangely.
Okřídlený muž jí mlčky pokynul a otočil se ke dveřím. Stiskl kliku a pak za sebou zavřel dveře. Kráčel pomalu, jako bez ducha, křídlatec s podivným děvčátkem v náručí, okřídlený muž bez lásky a naděje.
A kdesi hluboko pod ním, v temných jeskyních se smála Cherub, šílená vládkyně pekel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Floyd Floyd | 2. září 2008 v 12:28 | Reagovat

chudák... jaj, ohle nemůžu číst, protože mě jinak najdete někde viset... ale jako jaj... mám tušení...:) ale nevim, asi to tak nebude... jenom mě to tak napadlo...ale je to skvělý...

2 katalyn katalyn | Web | 2. září 2008 v 19:29 | Reagovat

drahoušku, řekni mi, co tě napadlo, bo já se v těch tečkách nevyznám...

3 Brandon Brandon | Web | 2. září 2008 v 20:47 | Reagovat

Tý jo... no... Taky tuším... Ale radši si počkám na další pokračování =) Samá chvála!!!

4 Floyd Floyd | Web | 2. září 2008 v 21:17 | Reagovat

jo, ale LIVE (jako osobně)... protože když by to byla pravda (jakože nejspíš nebude), tak to vykecám, a kdyby to nebyla pravda, tak budu vypadat jako cvok (jakože sem)... ne, nebudu... prostě... nevim:D už mlčim:D

5 katalyn katalyn | Web | 3. září 2008 v 7:48 | Reagovat

aaha, tak mi to reknes nazivo, ok? a dik za pochvalu

6 Thanatos Thanatos | Web | 4. září 2008 v 22:37 | Reagovat

Je to depresivní a je to zatím skvělé. Takový svět plný zoufalství, zdá se mi... Andělé se možná starají o morální čistotu, ale jsou neskutečně krutí. Démoni (s Cherub v čele) jsou sadističtí šílenci. A Orfel - ten má z nich ze všech nejblíž k lidem. Jenomže ti ho budou vždy zavrhovat, protože je pro ně příliš odlišný.

Samozřejmě i já mám určité tušení. Ale tušit si můžu co chci, stejně to dopadnout může úplně jinak... Takže budu také čekat.

7 katalyn katalyn | Web | 5. září 2008 v 13:13 | Reagovat

chjo, thanatos to vystih'. Prostě je to příběh, kterej je neukončenej, ale myslet si můžete co chcete, páč já sem tady autor!

8 Thanatos Thanatos | Web | 5. září 2008 v 17:13 | Reagovat

Počkej, počkej, autorství ti nikdo nebere. Já to samozřejmě všechno myslel jen a jen kladně.

9 willy willy | 5. září 2008 v 21:40 | Reagovat

sakra,tady to čtou evidentně nějaký intelektuální géniové...připadám si blbě že sem tu jedinej blbej a jedinej nemám tušení...nicméně se mi tak zdá že ty andělé sou svym způsobem krutější než Cherub protože dělaj taky občas odporný věci (vyhnání Orfela) ale tvářej se jako by byli svatý a bez poskvrnky a tak.cherub se aspopň netají že je zlá

10 katalyn katalyn | Web | 8. září 2008 v 18:35 | Reagovat

thanatos: to byla sranda, este, abyste mi brali autorství, no potes

Willy: klidek, nejsi sam blbej, ale s tema andelama mas pravdu, ale to je taky cil tohoto pribehu, ukazat, ze nic neni takovy, jak se zda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama