Kapitola 5.

21. září 2008 v 15:02 | katalyn |  Bezejmenní
To malé stvoření změnilo Samuelovi život. Každý z chudé čtvrti Saphiru chtěl děvčátko spatřit, všichni se toužili dotknout jeho křídel. A taky se všichni báli. Měli strach, že si pro děvčátko přijdou rodiče, že ta holčička , o kterou se Samuel stará je ukradená. Ale nikdo nepřišel a lidem kolem zbyly jen otázky na které nechtěl odpovídat.
A tak začali nenávidět. Když se Samuelovi podařilo vyžebrat pár drobných, nenašel se nikdo, kdo by mu za ně něco prodal.Proto jednou zrána sbalil všechny své a Timeiny věci, nacpal je do pytle, hodil si ho na záda, Timeu vzal za ruku a odcházel.
Byl by rád šel pomalu a důstojně, toužil obdařit sousedy žalujícími pohledy, ale Timea jej nenechala na pokoji, popobíhala, občas vyskočila a několik vteřin se vznášela, takže Samuel neměl čas vůbec na nic , jen odevzdaně klusal za svou malou sestřičkou. Jak se blížili do středu města, stále víc lidí si prohlíželo dva podivné tuláky, chlapce se starým pytlem na zádech a podivnou holčičku.
Po chvíli si všimli upřených pohledů a radši se skryli do stínů stařičkého kostelíka, jenž se krčil mezi ostatními domy, hledajíc u nich ochranu. Ztěžka otevřeli dveře a v němém úžasu se rozhlíželi kolem. Malovaná klenba byla oprýskaná, lavice prolezlé červotoči a z oltáře zbylo jen potrhané plátno a rozpité postavy na něm. Přesto v celém kostele vládla tichá, slavnostní nálada, kterou oba vychutnávali naplno.
Pak se ale vytrhli z úžasu a začali s proměnou.
Samuel otevřel pytel a postupně z něj vytahoval Timeiny sváteční šaty, lněnou košilku, záplatovanou sukni pod kolena a širokou, vlněnou šálu.Nakonec vyndal dlouhý pruh jemné látky.
Svlékl ji donaha, namočil cíp starých šatů do kostelní vody a důkladně jí vydrhl kolena, ruce a obličej. Přikázal jí, aby složila křídla a zvedla ruce nad hlavu. Pak omotal hrudník a křídla tak, že perutě zcela zakryl a zbyl po nich jen drobný hrb na Timeiných zádech. Hodil jí oblečení a sám si umyl obličej a navlékl se do čistých kalhot a hrubé košile.
Prohlíželi si jeden druhého kritickým, neúprosným pohledem a pak se rozesmáli. Smích je osvobozoval od starostí, když se smáli, zapomínali na bídu a hlad.>A teď potřebovali zapomenout.<

Po chvíli se smíchu nabažili a Samuel začal cpát staré oblečení do pytle. Chvíli přemýšlel, ale pak pytel položil na starou lavici a vykročil s Timeou do slunečního jasu.
Stáli před starým kostelem, zírali do tváře novému životu a nevěděli, co je čeká.

Putovali dlouho. Dávno přestali počítat dny, měsíce, roky…Barvy dávno vybledly a podrážky se změnily v prach. Procházeli vesnicemi, městy i velkoměsty, nikde se nezdrželi, pomáhali lidem, občas si vypůjčili jablka v sadech a maso ve spížích. Ale nikdy nekradli.
Na oplátku mluvili s lidmi, do opuštěných osad přinášeli novinky, stali se těmi, kdo přinášejí zprávy. A lidé je měli rádi, podvědomí si oblíbilo zvláštního mladíka s plstěnými praménky vlasů, kterého doprovázela nesmírně krásná dívka, jejíž půvab hyzdil jen podivný hrb na zádech.
Jenže Timea se Samuelem nebyli šťastní. Celá dlouhá léta hledali domov, místo, kam by složili hlavu, kde by jim bylo dobře. Zdálo se však, že pro ty dva svět místi nemá. Pomalu se vzdávali nadějí, vždyť putovali dlouho, tak dlouho, že oba téměř dospěli, stali se z nich mladí lidé bez naděje, bez lásky,bez domova…
A pak se na ně najednou usmálo štěstí. Procházeli právě rovinatým krajem, který protínala nejlínější řeka pod sluncem a za malou vesničkou v polích spatřili dům. Zamířili k němu, aby se přeptali, zda by se pro ně nenašla nějaká práce a nocleh. Když ale došli až k rozvrzané brance, zarazili se. Uprostřed zarostlé, stinné zahrady stál dům. Nebyl příliš starý, zato byl hrozně zanedbaný, s děravou střechou a trouchnivějícím plotem jim oběma připomněla chudinskou čtvrť Saphiru. Oba se zachvěli při té vzpomínce, pak se ale Timea odhodlala , stiskla kliku branky a vešla.
Jistými kroky se vydala k domu. Jak tak procházela zahradou, vdechovala vůni tlejících listů, uvadlých růží a schnoucí trávy, která skomírala suchem.
A najednou se cítila doma. Během několika prvních kroků svedla vnitřní boj s domem, s cizí zahradou a vyhrála. Dům rezignoval. Stromy povolily své sevření a dovolily paprskům, aby prohřály střechu a po dlouhé době pronikly do oken. Timea se otočila : "tak pojď Samueli, myslím, že jsme našli místo, kde můžeme žít."
Usmál se a vykročil vstříc nejhezčím chvílím života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Floyd Floyd | Web | 21. září 2008 v 19:18 | Reagovat

konečně...

2 katalyn katalyn | Web | 21. září 2008 v 20:25 | Reagovat

no jo no, tak sem měla trochu napilno, tak co...proste nejsem na vrtulku

3 Thanatos Thanatos | Web | 22. září 2008 v 19:38 | Reagovat

Na začátku školního roku mívá trochu napilno každý.

Stal se z toho úplný epos, z tohohle příběhu.

4 Floyd Floyd | Web | 22. září 2008 v 19:42 | Reagovat

ale tak sem to nemyslela:D já to myslela, že pro ně konečně začíná hezčí období:D

5 katalyn katalyn | Web | 22. září 2008 v 19:50 | Reagovat

thanatos: jo chlapče, to nejsme ani v půlce...

6 katalyn katalyn | Web | 22. září 2008 v 19:50 | Reagovat

thanatos: jo chlapče, to nejsme ani v půlce...

7 willy willy | 22. září 2008 v 19:56 | Reagovat

floyde radši to nezakřikni,eště bude podle mě hůř.

8 katalyn katalyn | Web | 22. září 2008 v 20:25 | Reagovat

willy: to si piš, ale ber to tak, že sem člověk zbožňující dobrý kocne..

9 Brandon Brandon | Web | 24. září 2008 v 13:02 | Reagovat

=D Floyd tomu zase dala korunu... Ale taky jsem zvědav, jak dlouho jim to krásné období vydrží...

10 Floyd Floyd | Web | 27. září 2008 v 19:35 | Reagovat

já vždycky:D

11 katalyn katalyn | Web | 28. září 2008 v 20:01 | Reagovat

brandon: no, jak dlouho myslíš?

12 Brandon Brandon | Web | 29. září 2008 v 19:03 | Reagovat

No moc dlouho ne... Ale je to jen tip =)

13 Thanatos Thanatos | Web | 30. září 2008 v 22:09 | Reagovat

Tahle kapitola byla relativně "pohodová". Jejich cesta byla sice občas strastiplná, ale zase na druhou stranu je ani nepotkalo nic špatného. To je ale trochu jako "ticho před bouří"...

14 katalyn katalyn | Web | 1. října 2008 v 7:49 | Reagovat

přesně tak...a bouřka se blíží...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama