kapitola 7.

4. listopadu 2008 v 20:58 | katalyn |  Bezejmenní
Timea seděla u Arcangelina hrobu a polykala slzy. Nedokázala se smířit s pocitem viny za Samuelovo trápení. A pak ten zvláštní cizinec, podivná postava jí tolik blízká. Zašustilo listí a něčí ruka se dotkla ramene. To přišel Samuel, přinášel Timee vzkaz.


"Orfelovi je líp a chce tě vidět, Meo," oznámil stručně. Podívala se po něm váhavě , nebyla si jistá, zda chce vidět někoho, jako je on, tak zmrzačeného, nešťastného. Jenže Samuel vypadal hrozně vážně a tak se zvedla a šla navštívit nemocného.
Když otevřela dveře pokoje, Orfel spal. Jakmile však došlápla na podlahu, prkna zavrzala a on najednou seděl dočista probuzený a čilý jako ryba. Pátravě se rozhlédl po pokoji a když spatřil Timeu, rozšířily se mu oči úžasem. Vyzval ji, ať si přisedne a pak začal mluvit.
"Chtěl jsem tě vidět Timeo, chtěl jsem na vlastní oči spatřit, co z tebe vyrostlo."
"Vy mě znáte?" Zeptala se tiše.
"Musím ti vypovědět svůj příběh, abys pochopila, jak je možné, že tě znám. Připrav se ale, že to nebude nic hezkého," povzdychl si. Kousla se do tváře zevnitř, nezamlouvala se jí představa pochmurného, pravdivého příběhu. Nakonec se ale zaposlouchala do Orfelova melodického hlasu.
Řekl jí všechno, jak se zamiloval do krásné Arcangely, jak ho andělé zavrhli, že se znelíbil kruté Cherub, která jen prohloubila jeho trápení.. Podrobně vylíčil nekonečný žal, když přišel sem, do domu své milované , aby zjistil, že jediné, co mu po ní zbylo je malá holčička s křidélky a rudýma očima. Když příběh dospěl až sem, Timea sebou cukla, přimhouřila oči: "ty jsi můj otec? Kvůli tobě Arcangela zemřela? To tys jí přinesl smrt?"
Orfel se pokusil své dceři vysvětlit, že Arcangelu miloval, že ji miluje i teď, když je sedmnáct let mrtvá. "Věř mi Timeo, já toho lituji každý den, každou hodinu- nechtěl jsem to tak!"
"Ach, tys nechtěl," protáhla "a proč jsi mě potom opustil, hodil Samuelovi na krk? Copak jsem ti nechyběla?"
Zahanbeně sklopil hlavu: "já se bál. Víš vůbec, kdo je dítě anděla a ženy? Víš to Timeo?"
"Ne, nemám tušení. Vždycky jsem si myslela, že křídla jsou dar…"
Vážně na ni pohlédl a pak pronesl do ticha: "křídla nikdy nejsou dar. Vždycky jen prokletí. Ačkoli, věci se často jeví jiné, než ve skutečnosti jsou," dodal záhadně.
"Jaks to myslel?"
Zhluboka se nadechl a zdráhavě se pustil do vysvětlování .
"Nevím, jestli chceš opravdu vědět, kým jsi ve skutečnosti." Výhružně na něj pohlédla a pohrdavě se ušklíbla. Svěsil hlavu a pomyslel si něco ve smyslu- máš to mít. Pak řekl úplně prostou větu, co rozdrnčela ticho v pokoji.
"Ty nejsi člověk."
Zalapala po dechu, chtěla cosi namítnout, ale Orfel ji zarazil mávnutím ruky.
"Nepřerušuj, nedělěj věci horší, než jsou. Ačkoli jsi mezi lidmi vyrostla, nepatříš mezi ně. Lidé tě však změnili. To jediné, co se změnit nedá jsou tvá křídla."
"Chceš snad říct, že jsem byla anděl?" Ptala se zmateně.
Smutně se usmál a odpověděl: "ne, je to ještě horší." Pak zrozpačitěl, ale nakonec odhodlaně prohlásil: "ty jsi harpyje."

Timee se sevřelo srdce. Ona je ta nestvůra z pohádek, ten netvor rvoucí vnitřnosti a duše? Sklonila hlavu a když opět pohlédla do Orfelovy tváře, měla oči zalité slzami.
"Jsem zlá, viď? Proto se mě lidé báli..věděli, že , kdo jsem." Odtušila schlíple. Ale Orfel zavrtěl hlavou, váhavě ji pohladil po tváři a pustil se do vysvětlování.
"Víš, jak bych to- no prostě nejsi harpyje duší, neboť jsi žila jako člověk. A protože Samuel nevěděl, kým jsi ve skutečnosti, choval se k tobě, jako k sobě rovnému. A to ti pomohlo stát se člověkem, harpyjí s lidskou duší." >Na duši přece záleží ze všeho nejvíc.< "teď už tě s harpyjemi pojí pouze krev a ta prokletá křídla."
Timea si otřela oči a nešťastně namítla: "jenže teď nejsem ani ryba, ani rak. Když se setkám s harpyjemi, nazvou mě krvezrádcem a lidé lidé nikdy úplně nepřijmou člověka s krví harpyje!"
Smutně přikývl a díval se za svou dcerou, která za hlasitého vzlykotu vyběhla z pokoje. Po chvíli sklíčeně padl do mělkého spánku, ve kterém jej navštívila zlá Cherub a smála se mu a smála… Ptala se, jaké to je, mít zase dceru, jaký je to pocit, mít dítě bastarda. Odpovídal jí bezestrachu, veškeré urážky ohledně Timey přecházel s bohorovným klidem a když se zdálo, že domluvila, hrdě prohlásil: "možná je to bastard a prokletá krev, ale je to nejkrásnější harpyje, na kterou kdy dopadly paprsky slunce."
Démonka se rozesmála chladným, zlověstným smíchem, chtěla po Orfelovi, aby v sobě udusil hrdost, toužila po zmaru v jeho srdci. Ale on se jen usmál a suše konstatoval: "jen se směj Cherub, ty ubohá, nelidská vládkyně, už brzo přijde chvíle mé pomsty a ty konečně pocítíš, jak chutná věčná prohra."
Potom Cherub zmizela a on spatřil rozeklané hory a uprostřed nich pevnost. Ale bylo to prapodivné opevnění, protože všechny domy se vznášely ve vzduchu a v ulicích bylo možno spatřit…harpyje! A pak se mu před očima zjevila stará, umírající královna, která jej tiše vyzvala: " přivedeš-li svou dceru k nám, pomůžeme jí a ona na oplátku očistí naše plemeno. Ale spěchej, protože umíráme."
Celý sen se tiše ztratil ve tmě a Orfel upadl do černé nicoty, které stěží mohl říkat spánek.

Samuel seděl v zahradě a tiše vyčkával, až se Timea vrátí. Přešlo odpoledne a začalo se stmívat, když se s pláčem vyřítila ze dveří. Přisedla si k němu a chvíli jen tak naprázdno vzlykala. Potom se ale uklidnila a vyprávěla mu o všem, co jí Orfel řekl. Když skončila, trošku bojácně čekala, co jí Samuel řekne.
Ale on mlčel. Dlouhé vteřiny, nekonečné minuty a pak si povzdechla a zeptal se: "jak je ti?"
Tahle otázka ji dokonale vykolejila a ona se zmohla jen na odseknutí: "jak asi myslíš?"
Pokrčil rameny, spolkl pár ostrých frází a pak mírně navrhl: "jestli chceš, můžu odejít. Já na tvém místě bych taky chtěl být sám."
Ani k němu neotočila hlavu, jen odevzdaně přikývla. Smutně se zvedl a pomalu mizel ve tmě. Když vcházel do domu, zaslechl ze zahrady tiché: "zůstaň.." A tak tam spolu seděli, drželi se za ruce a mlčeli. Timea neměla co říci sama sobě, natož Samuelovi a ten zase mlčel, protože dobře věděl, že ticho léčí všechny rány- ty na těle, i ty na duši. Seděli tam spolu, dva mladí lidé, kterým se z toho všeho točila hlava, kteří mají nejasná cíle a mlhavou budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 willy willy | 4. listopadu 2008 v 21:08 | Reagovat

heeeeej,první komentář :D jooo konečně začíná akce ;) jen tak dál

2 katalyn katalyn | Web | 5. listopadu 2008 v 7:45 | Reagovat

jako chceš naznačit, že dotěď to byla nuda jo, tak teda děkuju pěkně :-D

3 madame-lei madame-lei | E-mail | Web | 5. listopadu 2008 v 7:50 | Reagovat

No super, konečně další díl. Už jsem zvolna začínala mít abstˇák...Pěkný, ale smutný. Ale dobrý konce jsou vzácnost... :)

4 Mahulena Mahulena | 5. listopadu 2008 v 7:58 | Reagovat

No teda. Tak harpyje je to! To by mě ve snu nenapadlo, čekala jsem nějakýho šílenýho démona, Succubu, Infernala, ale harpyji..?

5 katalyn katalyn | Web | 5. listopadu 2008 v 8:06 | Reagovat

jestli jsem zklamala, tak se omlouvám...ale uznej, ze sem tam nemohla dát uplnou mrchu..

6 Floyd Floyd | Web | 5. listopadu 2008 v 13:26 | Reagovat

Ta zatracená krev... (někdy je to s ní ale fajn, například lenka se ulila z testu z chemie, když šla na odběry:D)

ale držim jim všech pět palců (uznejte, že mít čtyři palce neni originální...)

7 katalyn katalyn | Web | 5. listopadu 2008 v 14:28 | Reagovat

pravda, pravda...ať žije exotismus:-D

8 Floyd Floyd | Web | 9. listopadu 2008 v 20:18 | Reagovat

ach ty "ismy" (prej se to teď po úúúúúžasné modernizaci češtiny bude psát se "z"... mno, zvyk je železná košile...) teď čtu Farmu zvířat (jistě tě potěší, že to napsal George Orwell) a tam maj "animalismus"... taky dobrý...

9 katalyn katalyn | Web | 11. listopadu 2008 v 17:41 | Reagovat

hej! loulová, ty sis dovolila ulovit něco od orwella a mně o tom neříct? jen počkej, až tě chytim...

10 Thanatos Thanatos | Web | 11. listopadu 2008 v 21:39 | Reagovat

Také jsem harpyji neočekával. Ale proč ne.

A pak se mi líbí poslední věta. "Seděli tam spolu, dva mladí lidé..." No ano. Lidé. Jaká je vlastně definice člověka. Čistě anatomická asi ne.

11 Nymonyrya Nymonyrya | Web | 14. listopadu 2008 v 16:54 | Reagovat

Ja som už čakala nejakého démona, a zrazu tam stojí, že je to harpyja. Ale dobrý nápad :). Som zvedavá čo bude ďalej.

Thanatos, prekvapuje ma, že nejakú podarenú definíciu človeka nevymyslel Douglas Adams vo svojich vždy očarujúcich príbehoch. Ale často sa isté vlastnosti definujú ako prejav ľudskosti, aj keď...

12 Thanatos Thanatos | Web | 14. listopadu 2008 v 19:14 | Reagovat

Hlavně že ale vymyslel odpověď na základní otázku života, vesmíru, a vůbec.

13 katalyn katalyn | Web | 23. listopadu 2008 v 20:17 | Reagovat

harpyje neni příliš obvyklá v jinejch příbězích... stejně jako andělé...a já chtěla jinej příběh :-)

14 Brandon Brandon | Web | 17. ledna 2009 v 11:53 | Reagovat

Tak jsem se KONEČNĚ dostal ke kapitole sedm a... No supér, pokračuj dál. Jsem zvědav, co se bude dít. Jestli se bude Orfel držet poslání ze svého snu?! Jestli donutí Timeu jít... No je toho spoustu... Tak šup, šup!!!

15 Willy Willy | 5. dubna 2009 v 14:41 | Reagovat

halooo kačkooo kde je další kapitolaaa? :(

16 katalyn katalyn | 24. srpna 2009 v 16:57 | Reagovat

už se na ní pracuje panstvo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama